Gladiátoři

Anadabates

Velmi bizarní armatura. Tento gladiátor bojoval v helmě bez jakéhokoliv otvoru na oči, s pytlem na hlavě, či byl o zrak připraven úplně. Bojoval tedy po slepu. Byl velmi těžce obrněný a měl pouze meč. Štít neměl žádný. Soupeřem mu byl jen a pouze jiný andabates. V roli těchto gladiátorů byli většinou na smrt odsouzení zločinci. Hráli pro publikum krvavou slepou bábu. Kvůli zjevným důvodům je naprosto nevhodný pro dnešní reprodukce.

Crupellarius

„Plně oděný v železe“. Jeho základním znakem je velmi těžká zbroj (při upadnutí nemohl bez pomoci ani vstát). Oblíbený v Gallii, kde se tento typ gladiátora zrodil. Crupellarius si nikdy nezískal velké množství příznivců a stal se podřadným a vzácným archetypem gladiátora v celé říši.

Dimachaerus

Vyzbrojený dvěma dýkami nebo meči. Byl chráněn Dvěmi manikami a holenicemi (lehký typ), nebo loricou hamatou a holenicemi (těžký typ). Nosil různou helmu. Alespoň jedna z jeho zbraní musela být vždy zakřivená! Římané často jako Dimachaera obsazovali Žida nebo Thráka. Existovala i odnož zvaná ,,Barbar“, tento Dimachaerus používal dvě sekery. O ,,barbarovi“ máme jen jednu kusou provinční zmínku, považujte jej tedy za zřejmě nevydařený experiment. Tento gladiátor byl trénovaný tak, aby vynikla jeho obratnost a inteligence. Nejslavnější Dimachaerus světa byl Spartakus z Thrákie.

Gladiatrix (Amazonka)

Z počátku nahé  ženské  bojovnice. V případě lovu Venatio, byla totiž jejich jedinou ochranou helma, jinak byly zcela nahé. Později v 2. st. n. l. se stali populárními mezi vznešenými římankami, které se snažili stát bojovnicemi na písku arén a tím zostudit svou rodinu. To vedlo k zákazu žen v aráně, který vydal Septimus Severus roku 200 n.l.. Před ním, na vrcholu své slávy měli Gladiatrix v podstatě stejné vybavení a armatury jako mužští protějšci. Otrocké gladiatrix sloužily dvěma účelům – bojům v arénách a na sexuální zábavu.

Hoplomachos

Bojovník s těžkou zdobenou přilbou, lamelovým ramenem a dvěmi vysokými holenicemi v polstrovaných gladiátorských kalhotech. Byl vyzbrojený kopím, dýkou a na levé ruce měl připevněný malý štít Parmula. Své zbraně používal všechny najednou. Byl volně inspirován Řeckým hoplitou.

Lequearius

Lequearius je velmi lehký archetyp s velice zvláštní výbavou. V jedné ruce používal meč či kopí a v ruce druhé lano či bič. ochranu mu poskytoval pouze pár holenic a vycpávaná manika. Vzhledem ke složitosti stylu boje bylo Lequeariů jen velmi omezené množství, a žádný se významě neproslavil.

Murmillus

Nosil bohatě zdobenou uzavřenou helmu s epicky velkým hřebenem. Trup chránil jen náprsní štítek nebo vůbec nic. Další součástí zbroje byla kovová, látková či kožená zbroj na ruku – manica, jedna nebo dvě holenice a obdelníkový  štít. Zbraní byly murmillovi všechny meče ,,Gladius“, občas pak i kopí.

Provocator

Provokátor byl bojovník, který nejvíce připomínal vzhledem legionáře římských vojsk. Obvykle bojoval s jiným provokátorem, murmillem či thrákem. Právě boje s těmito archetypy gladiátorů byly pravděpodobně velmi divácky zajímavé. Provocator je v doslovném překladu ,,vyzývatel,, a tito gladiátoři byli pro soka opravdu velkou výzvou. Provokátorova těžká zbroj, z něj činila postrach arény. Jeho těžká helma, velký štít a holenice se dokázaly spojit v ,,jednolitý,, kovový masiv. Těmto titánům sloužil jako zbraň některý z římských mečů.

Retiarius

Nosil jen vycpávaný  pancíř na paži, Galerus na rameni, jednu nebo dvě holenice a široký opasek. Bojoval vrhací sítí, trojzubcem a dýkou v záloze. Většina Retiáriů byla afrického a blízkovýchodního původu. Tento gladiátor byl neoblíbený, neboť bez přilby působil zženštile, a jeho styl boje založený na ústupu a úhybu tomuto dojmu zženštilosti ještě přidával. To bylo však v celku nespravedlivé, neboť boj se sítí a trojzubcem byl hodně náročný jak na zručnost, tak i na vůli a byla potřeba velká odvaha, aby se muž ve velmi lehké zbroji postavil tanku s obřím štítem, jakým byl secutor (tradiční retiáriův soupeř).

Sagittarius

Gladiátor-lučištník,  vyskytoval se především při rekonstrukcích bitev a Naumachiích. Používal  luk, jako zbroj měl pouze přilbu s průzorem, a 25 až 48cm velký kulatý štít, použitelný zároveň s lukem. Byl oděn pouze do tuniky, aby byla dobře vidět krev. Žádný sagittarius se významě neproslavil a většinou sloužil jen jako střelecká podpora. Máme ovšem zaznamenané i souboje dvou sagittariů, i když se zřejmě nejednalo o důležité boje.

Samnita

Kromě otevřené přílby stejné jako měli legionáři měl někdy na trupu terčové brnění, nohy mu chránily holenice a ruce manica nebo nátepníky ( tedy buď kryté ruce nebo trup, ne obojí! ). K tomu měl ještě středně velký oválný, nebo hranatý štít. Zbraní mu pak byl nejčastěji meč, méně často pak kopí. Svůj název má odvozen od kmene Samnitů, kteří byli jedni z prvních nepřátel Říma.

Scissore (nůžky)

Nosil různé těžké brnění, pár holenic, kovové rameno  a brýlovou gladiátorskou přilbici. Za zbraně mu sloužily meče ,,Gladius“ a Scissor , velmi speciální útočně-obranná zbraň Galdiátorů podobná ševcovskému noži.

Secutor

Odpovědˇ na Retiária, měl hladkou přilbu, která se těžko zachytávala sítí, velký oválný štít a jako zbraň mu sloužil krátký meč. Jeho helma měla jen malé průzory, aby znemožnila vniknutí trojzubce. Zbroj byla poměrně lehká, tak byla zachována maximální rychlost gladiátora. Oproti tomu štít byl odporně veliký.

Thrák

Nosil těžkou mřížovanou helmu s grifem,  čtvercový štít nebo štít hoplon, jednu nebo dvě holenice a lamelovou zbroj na paži – manicu.  Zbraní mu byl krátký zahnutý meč Sica, který byl známý svou nepředvidatelnosti v útoku. Jeho tradičnim sokem byl murmillus. Thrák / thrax byl považován za obratného mistra šermíře.

Venatores a Bestiárius

Lovci a bojovníci se zvěří tváří v tvář. Venatores byli ozbrojeni jen lukem nebo oštěpem a lovili skoro nazí. Bestiárius byl těžce obrněný a měl velký štít. Jak jinak by mohl obstát např. proti medvědovi?

Equites

Jezdec, který bojoval kopím nebo mečem, chránil ho  kulatý štít, náprsní kožený  pancíř  a bandáž na ruce se zbraní. Soupeřem byl pouze a jenom jiný eguites a nikdy nesměl být zraněný kůň, a to pod pohruškou smrtí. Takže po pár nájezdech pokračoval boj těchto gladiátorů na zemi. Jako Eguité často bojovali bohatí svobodní gladiátoři z římských rodin.