Ženy Gladiátorky

Gladiatrix neboli amazonky jsou ženskou verzí gladiátorů samých. Abychom pochopili jejich vznik a vývoj, musíme se zahledět do mýtů, legend a také starověkých vojenských zážitků.

V legendách vystupují bojovné ženy na mnoho způsobů, ať už jako obávané válečnice lovící muže pro semeno, tak i jako symbol ženské nevyzpytatelnosti. Ať je to jak chce, tyto bojovnice byly natolik obávané, že dokonce ani pro samotného Herkula nebyl lehký úkol získat pás královny amazonek Hippollity.

Z vojenského hlediska zase přicházeli o bojujících ženách zprávy od zraněných navrátilců římských legií. Ať už ve Skytii nebo v Britannii se zprávy o bojujících ženách šířily prostřednictvím legionářů mezi lidmi. Ve Skytii to byly jízdní lučištnice zvané krvavé panny, které prý mrtvé muže skalpovaly a živé kastrovaly. V Britannii to pak byly především Piktské vélečnice, ty podle toho co víme neměli na výběr a bojovat musely. Kvůli znásilňování brzy bylo v Britanni obecnou pravdou, že nechat se zajmout živá je mnohem horší než smrt.

Ať je to jak chce, ženy v boji fascinovaly tak moc až se objevily v písku římských arén. V počátcích pouze nahé lovkyně zvěře, pak nahé ženy jen v helmách bojující na smrt a nakonec se gladiatrix pravděpodobně dostaly do stejných armatur jako mužští kolegové. Některé gladiatrix si vydobyly takový věhlas, že je jméném známe do dnes. O Mevii mocné a neporažené gladiatrix nám velmi dobře vypráví ve svých spisech Juvenalis, nutno dodat že se jí ve svých dílech vysmívá, ale to k patriarchátu zkrátka patří. Důležité je, že byť posměšně podává nám svědectví o Meviiných činech v aréně. Dalším svědectvím je reliéf z Halicarnassu, který nám vypáví o pro nás nejznámějším souboji dvou gladiatrix – Amazonky a Achyleii. Zápas skončil nerozhodně a další osud bojovnic je nejasný. Dokonce se předpokládá, že šlo o hlavní zápas her vzhledem k jeho zvěčnění. Což vyvrací tvrzení, že ženské boje musely být vždy nedůležité.

Dalším artefaktem je soška gladiatrix s mečem sica v ruce. Tato malá bronzová soška, kdy postava má na sobě pouze roušku a koleno omotané koženými řemínky — je jediným dalším znázorněním ženské gladiátorky po Achillee a Amazonce. Opravdový šok vyvolal fakt, že představuje gladiatrix Thraex. Nález sošky otevírá debatu o ženách v aréně a jejich zapojení do armatur. Prokázalo se , že než atletka používající strigil k čištění těla, jak se dříve předpokládalo, drží sicu , krátký meč se zakřivenou nebo lomenou čepelí, který byl tradiční zbraní Thraexů . A skutečně se zdá být vhodnější, aby taková zbraň byla triumfálně držena nahoře než předmět osobní hygieny. Připouštíme-li, že helma byla po vítězství odložena a štít odhozen.

S jistotou víme, že gladiatrix existovaly, bojovaly a umíraly pro pobavení lůzy stejně jako muži. Ačkoli gladiatrix patrně vyvolávaly svou odvahou u mnoha mužů obdiv a dodávaly hrám nádech exotiky a erotiky, velká část zarytě patriarchálních Římanů jimi pohrdala. Do dnes nevíme nakolik vážně byly jejich souboje brány, většina vědecké komunity se přiklání k tomu, že jejich zápasy důležitostí nebyly až na vyjímky strovnatelné se zápasy mužských gladiátorů. Gladiatrix se svého povolání musely nadobro vzdát roku 200n. l., kdy jejich účast v arénách nadobro zakázal císař Septimius Severus.

Římské patriarchální pohrdání pravděpodobně vedlo i k ničení artefaktů, které ženy v arénách oslavovaly. Nacházíme těchto předmětů až absurdně málo, a i tak jsou většinou ve své době mechanicky poškozené. Bylo by to zcela logické! Vlivnější rodiny Říma měli problém, když jejich dcery nějakým způsobem vklouzly do arény, byla to velká ostuda pro rod. Gladiátoři byli totiž na stejné urovni jako herci či prostitutky, neb se živili svým tělem – nečestně. Ničení artefaktů oslavující ženy gladiátorky pak může být pokusem o pravenci, aby urozené dámy neprahly tolik po dobrodružství v aréně.

Říká se že mnoho záznamů o bojích Gladiatrix bylo zničeno za 2.sv. Války v Monte Casinu. Takže teď nám nezbývá než čekat co dále o neohrožených bojovnicích inspirovaných mýty ještě zjistíme.