Neohrožený Orel – Gaius Marius (157 – 86 b.c.)
Byl vojevůdce a politik zvolený celkem sedmkrát Římským konzulem. Žádný jiný Říman tento úřad tolikrát nezastával. Do dějin římského státu se zapsal také reformou římských armád,v níž nově připustil i verbování občanů nedisponujících vlastní půdou. Kromě toho rovněž reorganizoval a uspořádal legie, jejíž základní jednotkou se stala kohorta, místo manipulu.
Legenda vypráví, že měl Gaius Marius v dětství nalézt orlí hnízdo se sedmi vejci. Protože orel byl pokládán za posvátné zvíře nejvyššího římského boha, byla tato událost později vykládána jako předzvěst jeho sedminásobného konzulátu. Právě Gaius Marius vydal nařízení, v němž byl orel označen za oficiální římský symbol.
Invaze germánů v jižní Galii, vázala velké množství římských vojsk. Římané proto čelili nedostatku lidských sil, s nímž se obtížně vyrovnávali. Mariův plán, jak tento problém vyřešit, se ukázal být jednou z nejpřevratnějších reforem, jakou římská legie vůbec kdy podstoupila. Marius se uchýlil k bezprecedentnímu kroku, když poskytl stálé placené zaměstnaní v podobě služby v jeho armádě i bezzemkům. Kromě toho jim Marius zaručil válečnou kořist a rovněž přislíbil příděl půdy po propuštění z vojska. Jelikož se chudým občanům nenaskýtala jiná možnost, jak zlepšit své společenské postavení, ochotně se chopili šance, kterou jim Marius nabídl, a vstoupili do jeho nového vojska. Vojáci měli ovšem velmi silný osobní zájem podporovat svého velitele třeba i proti vůli římského senátu, neboť především na jejich generálovi záviselo, zda po skončení služby obdrží přislíbenou půdu. Mariem vytvořené vojsko se stalo efektivní vojenskou silou, leč zcela loajální vůči svému veliteli, nikoli vůči římskému státu. Sám Marius si tímto tahem zajistil opravdu velkou moc! Jeho vojáci dostali neuvěřitelně těžký výcvik, a naučili se překonávat velké vzdálenosti jen pěšmo, a to se sbaleným celým ležením. Žertovně si tato armáda začala sama přezdívat ,,Mariovi mezci“.
V roce 102 před Kristem se Kimbrové vrátili z Hispánie do Galie a společně s Teutony se rozhodli napadnout Itálii. Teutoni směřovali na jih, přičemž měli v úmyslu proniknout do Itálie cestou podél pobřeží středozemního moře. Naproti tomu Kimbrové se pokusili překročit pohoří Alp a prorazit do Itálie ze severovýchodu skrze průsmyk Brennerský. Toto rozdělení sil se však mělo ukázat jako osudová chyba. Římané těžící ze svého centrálního postavení a krátkých komunikačních linií si nyní mohli vybrat, proti kterému z kmenů koncentrují své síly. Marius napadl nejprve Teutonské, táhnoucí vstříc Alpám. Odmítl se jim postavit na místě, jež si sami vybrali, a raději se stáhl k Aquae Sixteae, kde jim přehradil cestu. Čelní kontingent germánských válečníků tvořený kmenem Ambronů se odvážně leč pošetile vrhl proti Římanům, aniž by vyčkal posil. Výsledkem bylo 30 000 mrtvých barbarů. Marius poté vyčlenil 3000 svých vojáků a ukryl je do týlu postupujícího hlavního tělesa Teutonů. Když barbaři zahájili útok, vpadl jim tento oddíl legionářů do zad. V nastalé bitvě byli Teutoni úplně vyhlazeni. Počet mrtvých Germánů se odhaduje asi na 100 000. Ztráty na straně ,,Mariových mezků“ nečinily ani 4000 mužů.
Mariův kolega Quintus Lutatius Catulus neměl tolik štěstí, neboť nedokázal zabránit Kimbrům v průchodu Brennerským průsmykem koncem roku 102 př. n. l. a umožnil jim tak projít do Pádské nížiny. V zimě byl Marius v Římě opět zvolen konzulem, načež spěchal zpět na sever, aby se připojil ke Catulovi, jehož impérium bylo rovněž prodlouženo. V létě roku 101 před Kristem byla pak svedena bitva s Kimbry. V bitvě u Vercell ,, Mariovi mezci“ znovu vydobyli vítězství nad početnějšími silami barbarů, z nichž více než 90 000 bylo zabito (včetně žen a dětí) a všichni ostatní upadli do otroctví.
Gaius Marius často říkával že je pyšný na svůj prostý původ, a že jeho tituly jsou jizvy, které utrpěl v boji za Řím. Přesto je navždy nejdůležitějším neurozeným mužem Římské říše.
