Římské meče

V úvodu je třeba osvětlit že slovo ,,Gladius“ , znamená v překladu pouze a jenom MEČ!!

Nyní si povíme více.

Gladius Hispaniensis:

Neboli hispánský meč. Používal se v období do konce Římské republiky ( předimperiální doba) a vyznačoval se listovitou čepelí a nevýraznou příčkou/záštitou. Jeho délka byla zhruba 50 – 60 cm, a byl určen pro bodání i sekání.

Gladius Meinz

Meč Mainz, který měl nově velmi protáhlou špici čepele. To činí z tohoto meče smrtící a rychlou bodnou zbraň. S takovouto špičkou čepele bylo možné probodnout i kroužkovou košili. Délka meče Mainz byla 65 – 70 cm, šířka čepele cca. 7 cm. Nevýhodné bylo, že špice se často lámala.

Gladius Fullham:

Je velice podobný typu Mainz. Délkou byl téměř stejný, ale na rozdíl od typu Mainz je čepel mírně užší, asi o 1 cm. A nápadným rozdílem je trojúhelníkový hrot. Jedná se o vývojový mezičlánek mezi Gladius Mainz a Gladius Pompeii

Gladius Pompeii:

Čepel meče typu Pompeii měla dvě ostří, což poskytovalo i efektivní použití k seku. Špice je oproti mladšímu typu tupější, ale zhruba stejně účinná, jen ne tak křehká. Gladius s touto čepelí byl oproti prvnímu typu celkově odolnější. Šířka čepele byla cca. 5 cm. Byl nejrozšířenějším typem a patřil mezi nejkratší druh tohoto meče. Dosahoval délky pouze do 55

Gladius Spatha:

Nejvyšší vývojový stupeň římských mečů. Měřil 70 až 110 cm a měl cca 4 cm širokou čepel s kosočtvercovým profilem. Ostří byla buď přesně souběžná, nebo se lehce zužovala směrem ke špičce. Hrot čepele měl prudce špičatý tvar. Jílec se skládal ze dřeva, slonoviny, želvoviny či kosti. Delší meče Spatha byly určené jízdě. Některé meče Spatha si jde vzhledem celkem snadno splést s meči vikigů.