Summa Rudis
Jak dohlížet na pravidla souboje gladiátorů?
Oproti populárním snímkům z Holywoodu – zejména v ikonickému filmu R. Scotta „Gladiátor“ – během gladiátorských bojů v aréně, existoval soubor pravidel, které museli bojovníci dodržovat. Naznačuje to přítomnost rozhodčích, často přítomných při bojích mezi gladiátory. Tyto postavy jsou neozbrojené a obvykle nosí v ruce jen rozhodčí hůl.
Rozhodčí (summa rudis, někdy i v doprovodu pomocníka – secunda rudis)) hrál větší roli než jen kontrolní. Mohl na chvíli zastavit boje, které gladiátory příliš unavili, křičet příkazy, vejít mezi bojovníky, aby zkontroloval stav jejich zranění nebo vybavení a možná nejdůležitější role – zastavit vítěznou ránu, která mohla být fatální a vyústit tak, že duel skončil příliš brzy.
Rozhodčí také musel prokázat odvahu, reflexy a chladnokrevnost. Vítěz duelu na život a na smrt, často v helmě omezující jeho zorné pole mohl snadno přehlédnout gesto kapitulace soupeře (obvykle vyjádřeno ukazováním dvěma prsty nahoru a odmrštěním zbraně). V takovém případě musel suma rudis zasáhnout a chránit vzdávajícího se vlastním tělem.
Určoval také, zda a kdy má rozhodovat o osudu poraženého editor her – bylo to provedeno jasným zvednutím ruky nahoru nebo směrem k tribuně. Zachované mozaiky zobrazují rozhodčího – summa rudis maximálně soustředěného na sledování každého úderu a pohybu gladiátorů. Vždy s volnou rukou mírně zvednutou v připravenosti oznámit výsledek či zastavit boj.
Ne všichni Gladiátoři souhlasili s názorem Summa rudis. Nádherná mozaika ze Zlieten ukazuje zraněného gladiátora murmilla, který zřejmě marně, zoufale téměř tlačí do obličeje rozhodčího znamení kapitulace.
Některé z gladiátorských hrobek naznačují také vinu summa rudis. Slavná hrobka Diodoros zmiňuje tvrzení o ,,profidní vlastizradě summa rudis“, která ho nejenže připravila o vítězství, ale také ho stála život. Jedna z interpretací této scény, kterou vytvořil Dr. M. Cartera říká, že Diodorosův soupeř zakopnul a spadl na zem ztratíc zbraň, což si Diodoros vyložil jako vítězství. Summa rudis musel mít jiný názor, proto boj zastavil, nařídil bezbranému gladiátorovi, aby se postavil, sebral zbraň a bojoval dál. Určitě by to byl jeden z prvních dochovaných sporů na téma chybujícího sudího v historii!
Někteří rozhodčí sami bývali zkušení gladiátoři, kteří se své „profesi“ doživotně zavázali. Existovaly celé sdružení, které centralizovaly sudí. Ankarské Epitafium připomíná jistého Publia Aeliusa – summa rudis z Pergamona, který byl členem kolegia porotců v samotném Římě. Během své kariéry se tomuto veteránovi podařilo získat čestné občanství sedmi řeckých měst – Soluň, Larissa, Nicomedia, Filippolis, Apros, Bergi a Tazos.
Ještě pozoruhodnější je, že členové familia gladiátoria vystupující v aréně byli formálně obklopeni hanbou a sociálním ostracismem. Zkrátka byli vyvrženci. Publius Aelius byl tedy jednou z malého množství vyjímek a získal si věhlas i úctu.
