Vexillarius - Viva Gladius

Vexillarius, tedy praporečník nebo vlajkonoš je především jedním z mnoha typů římských vojáků. Existovali však i vexilláriové ,,non militae,, neboli civilní.

Vexilarius měl za úkol hrdě nést praporec, ale to jak se v jednotlivých uskupeních vybírali, to je opravdu velice rozmanité.

Vexillarius u legie byl vyznamenaným veteránem, u kterého se vyzdvihovala odvaha a ochota raději zemřít, než aby přišel o svůj drahocený praporec. Byli to muži velmi silní a prověření, vynikající a zkušení bojovníci. Vexillarius u legie často nosil obličejovou masku, která jak před nepřáteli tak i před jeho druhy zakrývala emoce a dělala tak z vexillária symbol nezlomnosti a nadhledu pro přátele a netvora beze strachu pro nepřátele. Pokud vexillarius legie opustil prapor a utekl, byl obvykle trestán smrtí.

Vexillarius u cechu byl něco naprosto jiného, pokud se nějaké slavnosti účastnil cech samozřejmě s sebou bral i svůj praporec. Ovšem na rozdíl od legií nesl praporec nejméně důležitý člen cechu, často nejmladší tovaryš.

Vexillarii gladiátorů a vozatajů zase sázeli na věhlas. Praporce ludů, či stájí často nosili ti nejslavnější z nich. U gladiátorů to byl často doctore, nebo vysloužilý šampion stále pracující v ludu. Nikdy to nebyl šampion současný! Stejně to pak fungovalo i u vexillariů stájí vozatajů.

Poslední kdo měl také vexillarii byla bratrstva. Ovšem vzhledem k tomu, že se jednalo o jakousi ,,mafii“ tehdejší doby, praporce byly k vidění především u násilného vyřizování účtů mezi jednotlivými bratrstvy při krvavých půtkách. U bratrstev byl vexillariem nejvíce postradatelný člen, často i dítě. Bratrstva na cti příliš nelpěla a tak proč by měla plýtvat bojovníkem na praporec když je potřeba v řavě. Tím se stává spornou i důležitost praporce v rámci bratrstev.

Určitě vexillariové byly symbolem, který nelze přehlížet, byť jejich důležitost byla různá jejich odkaz žije až do dnešních dní celá tisícileti.